Na svoje první školení celopodnikové architektury nikdy nezapomenu.

Bylo to kdysi, ještě v Českém Telecomu, a téma působilo jako čistá teorie. Vrstvy, domény, principy, matice. Fascinovalo mě to (vždycky jsem býval spíš analytický typ) , i když jsem úplně neviděl praktický přínos této teorie pro moji práci. Podle tváří ostatních jsem v tom nebyl sám.

A pak lektor odložil slidy a vyprávěl historku.

Historka

V San José v Kalifornii stojí dům, kterému se říká Winchester Mystery House. A ano, je to ten Winchester — od těch pušek z westernů.

Do domu se v roce 1886 přistěhovala Sarah Winchesterová, vdova po Williamu Wirtu Winchesterovi a snacha Olivera Winchestera, který zbrojařskou firmu vybudoval. Nejdřív přišla o malou dceru, o patnáct let později během jediného roku o tchána i manžela. Odjela z Connecticutu na druhý konec kontinentu a v Santa Clara Valley koupila obyčejný statek o osmi pokojích.

A pak, jak se to vypráví, navštívila věštkyni. Ta jí měla říct, že majetek pochází z prokletých peněz — Winchesterovy pušky zabily hodně lidí — a že Sarah zemře ve chvíli, kdy bude dům dokončen.

Proto se prý začalo stavět a pořád se stavělo. Šestatřicet let se přistavovalo, bouralo, rozšiřovalo, jen aby se na domě pořád něco dělo. Ze statku o osmi pokojích se stalo monstrum se sto šedesáti pokoji, třinácti koupelnami, šesti kuchyněmi a dvěma tisíci dveřmi. Uvnitř je bludiště chodeb. A jsou tam schodiště, která nikam nevedou — vyjdete po nich ke stropu. Práce skončily 5. září 1922, v den, kdy Sarah Winchesterová zemřela.

Zdroj: Undated photo, Heritage Documentation Programs, U.S. National Park Service, Public domain, Wikimedia commons

Proč to zabralo

Protože přesně takhle vypadá IT prostředí velké firmy. Jádro bývá promyšlené a v den, kdy se spouští, mu rozumíte. Pak začne přitékat proud požadavků, který nikdy nepřestane — rychleji, víc, ještě jeden kanál, ještě jedna integrace, do konce kvartálu. Nikdo nikdy neřekne „a teď je to hotové”. Po deseti letech máte slepenec technologií, pěti generací integrací a aplikací, které se nedají vypnout, protože si nikdo není jistý, kdo je vlastně volá.

A máte tam i ta schodiště. Rozhraní, které nikdo nezavolá. Report, který se generuje každé ráno a nikdo ho neotevře. Prostředí, které platíte, protože jeho vypnutí nikdo nechce podepsat. Myslím, že jsme to v nějaké verzi viděli a zažili všichni.

Celopodniková architektura mi od toho odpoledne přestala být maticí na slidu. Byla to obrana proti tomuhle.

Jenže

Po letech mě napadlo si tu historku ověřit. Tak zajímavý příběh přece musí být dobře zdokumentovaný.

Ale není a skoro nic z toho, co jsem si pamatoval, nesedí.

Věštkyně není doložená. Historici nenašli žádný důkaz, že by Sarah Winchesterová někoho takového navštívila, ani že by v domě měla místnost na seance. Stavba neprobíhala nepřetržitě, práce se opakovaně zastavovaly a Sarah trávila víc času mimo dům než v něm.

A pušku nevymyslel Oliver Winchester. Byl podnikatel — původně totiž vyráběl košile — který koupil firmu a dal jí jméno. Konstrukci mají na svědomí inženýři, hlavně Benjamin Tyler Henry (mimochodem, Old Shatterhand používal Henryovku).

Zůstává jediné doložené vysvětlení, a je nudné. Sarah Winchesterová měla neomezené peníze, žádný termín a žádnou představu, jak má výsledek vypadat. Sama to v jednom dopise napsala mnohem lépe než kterýkoli architekt: od chvíle, kdy začala s úpravami domu, se nedokázala pořádně usadit.

Jak to vidím z dnešního pohledu

Příběh o kletbě byl pohodlný, přesunul totiž vinu mimo stavitele.

V projektech to slýchávám pořád. Nedostatek systematičnosti v plánování IT se vysvětluje tlakem byznysu, akvizicemi, historií, odchodem lidí — věcmi, které se staly nám. To všechno je pravda a zároveň nic z toho není celá pravda. Podstatná část té spleti vznikla z toho, že nikdo nikdy nedefinoval cílový stav. Když neexistuje popis hotového, každý požadavek je legitimní a žádný se nedá odmítnout. Pak se staví dál, protože se staví dál.

Požadavky totiž samozřejmě nejsou kletba. Kletba je chybějící definice hotového.

Celopodniková architektura před Winchesterovým domem chrání. Ale umí se jím sama stát, pokud si neurčí, kdy je hotová.